Byl jsem pri tom.

Pro ty, kteri trpi nostalgii, takhle to tehdy v CSSR vypadalo:

Tady to bylo Husakovo.

Vetsina lidi komunisticky system nesnasela a doufala ve zmenu. Komunisti ale uplne kontrolovali vsechna media a vsechny informacni cesty. Lidi si proto nebyli jisti, jestli nejsou se svymi nazory osamoceni.

Udalosti v listopadu 89 vse zmenily. Kazdy si uvedomil, ze se svym antikomunismem neni sam. Toto vyjimecne vedomi sounalezitosti uvolnilo lavinu, ktere dementni bolsevicke struktury nedokazaly vzdorovat.

Situace se zacinala menit s prichodem R.Reagana. Konecne nekdo nahlas rekl pravdu. Konecne jsme si potvrdili, ze nejsme sami. M.Gorbacova, ktery prisel po prehlidce mrtvol na kremelskem orloji, jsme obecne chapali jako dalsi maskaradu, ktera nemuze v zasade nic zmenit.

V prubehu roku 89 uz zacinalo byt jasne, ze dochazi ke zmene. K Hlasu Ameriky, Svobodne Evrope a Americke Ambasade se jako dalsi zdroj svobodnych informaci pridala Polska Televize. Vsude se bolsevismus hroutil, ale v Praze bylo mrtvo. Dlouho se zdalo, ze se Ceskoslovensko zmeni v komunisticky skanzen uprostred svobodne Evropy. Jeste tyden pred 17.listopadem jsem kamaradovi rikal, ze je mi jasne, ze system polozi. Nemel jsem ale zadnou predstavu, jak by k tomu mohlo dojit. S odstupem se tato malomyslnost zda nepochopitelna, preci dochazelo v Praze alespon k jedne male demostraci za den.

Bylo jasne, ze patecni demonstrace se stane zkouskou solidnosti rezimu. Litoval jsem, ze se nemohu zucastnit, jel jsem na oslavu narozenin svych rodicu. Cely vecer jsem ale prosedel u radia a poslouchal zpravy Svobodne Evropy z Prahy.

V nedeli jsem se vratil do Prahy a zazil tri pravdepodobne nejstastnejsi dny sveho zivota. Konecne “sel rudoch od valu” a zacalo se zdat, ze uz to je doopravdy.

V nedeli jsem musel letet na (dlouho planovanou) navstevu vedeckeho ustavu v Dubne u Moskvy. Chtel jsem znamym privezt co nejvice zprav z Prahy. Vzal jsem kazetu s vlastnimi nahravkami demonstraci. Rano jsem jeste nakoupil nejnovejsi noviny. Byla na ne sice fronta, ale kdyz jsem rekl, ze je vezu do Moskvy, smel jsem predbehnout. V letadle nam jeste pridelili Rude Pravo klasickeho strihu. v Dubne prave probihala schuze mistni ceske komunity. Nemeli mnoho informaci, Svobodna Evropa tam skoro nedoletela a ruske zpravy a Cesku mlcely. Mne do ustavu nepustili, nemel jsem jeste “bumazku”. Kazetu a noviny jsem tedy dali kolegovi, ktery je na schuzi pronesl. Ma ideologicka diverze zpusobila zvrat a schuze zalozila mistni Obcanske Forum. Na prisitich 14 dnu si pamatuji jako na nekonecnou oslavu. Kazdy den jsme popijeli u nektereho ceskeho krajana a poslouchali zlomky zprav z Prahy. Venku zurila ruska zima.

Z Ruska jsem se vratil do jineho sveta. Vsude byly revolucni transparenty, televize vysilala neuveritelne porady (jako koncert s Karlem Krylem). Hned po navratu z Ruska (jeste tentyz vecer) jsem mel naplanovanou cestu na Slovensko, na seminar v Modre. Odjel jsem nocnim vlakem a az na miste jsem zjistil, ze seminar byl kvuli revoluci zrusen. Nez jsem se vratil do Prahy mel jsem prilezitost zucastnit se demonstrace v Bratislave.

Tak jsem se zucastnil revoluce v Praze, v Moskve i v Bratislave.

• Debilita komunistickych vudcu ve vetsine stredoevropskych zemi dosahla neuveritlnych rozmeru. Toto je pravdepodobne jedina zakonita pricina rozpadu komunismu. Komunisticky system neodmenuje usili, talent a praci, ale konformitu, prumernost a poslusnost. Zakonite tedy na vrch vynese neschopne vudce.
• Ekonomiky ve vsech komunistickych statech pokracovala v pomalem, ale stalem upadku.
• Rusko bylo ekonomicke vycerpane diky poklesu cen ropy a dalsich surovin. Rusky stat byl v bankrotu.
• Po traumatu z valky v Afganistanu nebylo Rusko ani materialne schopne ani moralne pripravene k dalsimu vojenskemu zasahu na zachranu socialismu.
• V Rusku se k moci dostal M.Gorbatchev, ktery chtel komunismus reformovat tim, ze ho zdemokratizuje. Nepochopil, ze diktatura a nasili tvori zaklad komunisticke rezimu. Kdyz se od komunismu oddeli nasili, komunismus se zhrouti.
  
• V klicovych zapadnich zemich se k moci dostali politici s jasnym nazorem na komunismus a s vuli tento nazor prosazovat – R.Reagan, M.Thacherova a Jan Pavel II. Oni poprve po dlouhe dobe prohrasili, ze komunismus neni fatalita. Ze komunisticka zeme se muze stat opet demokratickou. (Prvnim pripadem navratu k demokracii byl zasah na Grenade. Jak rika klasik, zasah byl maly rozsahem, ale obrovsky svym vyznamem.)

S kazdou touto pricinou by se komunismus dokazal vyrovnat. Jejich soucasnost ale komunismus zlomila.

Je pravda, ze mnoho okolnosti kontrarevoluce roku 1989 nezname, a pravdepodobne nikdy znat nebudeme. To je ale vedlejsi. Dulezite je, ze komunismus byl porazen a od te doby mame svuj osud ve svych rukach. Ted uz zalezi jen na nas, jaky bude dalsi vyvoj.

Samozrejme soucasna situace neni dokonala. Ale dokonaly je jen Buh a Smrt.   V roce 1989 jsem predpokladal, ze bude trvat dve generace, nez se ceska spolecnost z komunismu vyleci. (Ostatne, Zidum to trvalo take tak dlouho – kdyz byli vysvobozeni z egyptskeho zajeti museli se putovanim po pousti zbavit otroctvi ve sve dusi. Az pak mohli byt skutecne svobodni.) Ve skutecnosti si myslim, ze situace je lepsi, nez jsem puvodne predvidal. Jiz jsme se dostali na uroven, ve ktere byl nase spolecnost pred prichodem nacisticke a komunisticke totality. Mnoho dnesnich problemu jsou primym pokracovanim problemu prvni republiky. Jinymi slovy: mame jeste porad asi 70 let zpozdeni proti ostatnim zemim Evropy.

V normalni dobe (a te nyni zijeme) jsou politici obrazem svych volicu, obrazem naroda. Vyjimecni lide se k moci dostanou pouze ve vyjimecnych dobach (u nas po 28.rijnu a 17.listopadu). Tak funguje demokracie. Pokud chceme lepsi politiky, musime se sami stat lepsimi. A to je bolestne, a trva to dlouho. Capek to na prikladu Velke Britanie myslim odhadoval na 300 let – 300 let je nutne pestovat demokracii nebo travnik nez se dobre uchyti. Jine reseni neni. Znechuceni z klasickeho demokratickeho systemu a snaha nahradit ho systemem, kde bude moudre vladnout osviceny predvoj, tato snaha zatim vzdy vedla k diktature, vetsinou k totalite.

K diskusi o rozdilech mezi bolsevismem pred rokem 1989 a demokracii dnes:

1. Ekologie v Severnich Cechach: Bolsevici znicili Krusne hory. V roce 1989 tam jiz nebyl zadny les. Stav zivotniho prostredi byl absolutne katastrofalni. Kdyz jsem jel z Prahy navstivit sve rodice v Chomutove, jiz od Loun jsem zacal citit smrad, v Chomutove se clovek nezridka zacal dusit. Dnes je vzduch relativne cisty (hlavne diky odsireni elektraren), lesy jsou zpatky. Z Krusnych hor se stava opet turisticka oblast (jako za Prvni Republiky).
2. Stav malych mest a vesnic: Na konci komunismu vetsina republiky vypadala jako po bombardovani. Vsudepritomna sed, bordel, rozpadajici se domy. Dnes je velka vetsina mest a vesnic opravena, nove vydlazdena az zacina pripominat Nemecko (nekdy az moc).
3. Stav Prahy: Pamatujete si na leseni ve vetsine ulic na Starem Meste (a jinde) ? Nebylo tam kvuli opravam (opravovat bolsevici nezvladali) – ale aby lidem nepadaly na hravu cihly z domu, ktere casto pripominaly spise ruiny.
4. Stredni delka zivota, medicina: Kvuli bolsevikum jsme se dostali na jedno z poslednich mist v Evrope. To opozdeni se nam uz z velke casti podarilo dohnat. Lekarska pece byla sice pod bolsevikem formalne zdarma (ve skutecnosti nebyla – bez uplatku a znamosti se narocnejsi operace vetsinou neobesla). Od roku 1989 zmizel chronicky nedostatek leku (tzv. z dovozu) a diagnostickych pristroju. Statisice lidi vdeci kapitalismu za svuj zivot – podstoupili operace, ktere byly za bolseviku jen pro elitu. (Na to mi bolsevik urcite odpovi, ze spousta lidi socialismus prezila a v kapitalismu umrela :-) Takze ten socialismus byl vlastne lepsi :-)