1. Teze: Muslimove veri ve stejneho boha jako Krestane a Zidi. Neni to pravda. Vlastnosti krestanskeho Boha jsou uplne jine nez vlastnosti Allaha.
   1. To, ze Buh ve svem synovi sestoupil na zem neni detail ale zasadni rozdil. Preklenul tim totiz propast, ktera je v euroasijskych nabozenstvich mezi svetem pozemskym a svetem nadprirozenym (pozn: asijska nabozenstvi toto rozliseni neznaji).
   2. Osobni vztah krestanu ke svemu Bohu je v islamu nemyslitelny. Krestan ma Boha milovat a snazit se ho, v ramci svych omezenych moznosti, pochopit. Muslim se ma Allaha pouze bat.
   3. Souvisi to z rozdilnym postojem muslimu a krestanu k reacionalite. Krestansky Buh je racionalni (Logos), Allah racionalni neni. Dnes vychazi slunce, protoze se Allahovi zachtelo slunce vyjit. Zitra muze nazor zmenit a slunce nevyjde. Jak krestanstvi, tak islam prosly ve stredoveku obdobim, kdy se o racionalni vyklad bojovalo. V krestanstvi zvitezila racionalita, v islamu prohrala. To ma mj. dva dusledky:
      1. Islamska neduvera v prirodni zakony. A.Salam (nositel Nobelovy ceny z Pakistanu) vzpomina, jak se snazil vybudovat islamskou universitu pro zakladni vyzkum. Nenasel podporu. Vsichni byli ochotni financovat technicke, aplikovane skoly, nikdo nepodporil zakladni vyzkum. Proc studovat fyzikalni zakony, kdyz je zitra muze Allah zmenit.
      2. Vzdalenost islamu a demokracie. Jak je v Islamu Allah neomezeny vladce, tak je na zemi neomezenym vladcem prislusny pan. On ma pravo konecneho rozhodnuti a nemusi se na nic ohlizet. Kdyz prisel Napoleon do Egypta, snazil se vyvezt Francouzskou Revoluci – Volnost, Svornost, Bratrstvi. Svornost a Bratrstvi byly muslimum pochopitelne. Ale v pripade Volnosti nevedeli, o cem je rec.
2. Teze: Koran a Bible jsou srovnatelne. Koneckoncu mluvi o stejnych postavach a v obou jsou jak mirumilovne, tak agresivni pasaze. Opet to neni pravda. Obe knihy se lisi jak obsahem tak postavenim.
   1. Velkou cast Bible tvori Kosmologie, Moralka a Mythologie. To v Koranu skoro chybi. Koran obsahuje predevsim detailni predpisy chovani (zakon) a rasisticke zduvodneni muslimske nadrazenosti (kdosi prilehave rekl, ze Koran je Mein Kampf ve versich). Je to vysvetlitelne historicky: Bible vznikla v prosperujici a perfektne organizovane rimske spolecnosti. Koran vznikl mezi beduiny a svoji spolecenskou organizaci musel teprve vytvorit. Bible byla napsana a (na Konsilech) usporadana nejlepsimi filosofy a politiky. Koran byl napsan pologramotnym Mohamedem (podle vseho umel pouze cist a Koran diktoval).
   2. Krestane chapou, ze Bible byla napsana lidmi, pouze motivovana Bohem. Chapou take, ze popisuje bozske pravdy stylem pochopitelnym ve sve dobe a pouzivajicim realie sve doby. Pro muslimy je Koran primo napsan Allahem, ve skutecnosti jeho text existuje od pocatku sveta. Neni mozne ho vykladat, je nutne ho brat doslovne. (Coz je pouze zdanlive ve sporu s faktem, ze Koran je napsan v archaicke arabstine a nesmi byt prekladan.)

—

Je sice pravda, ze terorismus provozuje pouze velice mala cast muslimu. Ale je tu problem:

1. Nezanedbatelna cast muslimu (20-30%) sice nejsou teroristi, ale s terorrem souhlasi. Pouze ho sami neprovadi.
2. Zbytek nesouhlasi s teroristickou metodou, ale souhlasi s cilem – rozsrit Islam po svete.

To plati nejenom v Saudske Arabii, ale take v Evropskych zemich.

Muslimove se subjektivne citi ve stejne situaci jako my behem nacisticke okupace (napriklad). Bylo malo odbojaru. Spousta lidi s odbojari tise souhlasila, vetsina zbytku alespon doufala, ze okupace jednou prestane. Vsichni ostatni byli povazovani za kolaboranty (tj. odpadliky).

Muslimska vira je totalitni. Tj. ridi vsechny oblasti zivota. Pro vericiho muslima je Islam synonymem zdraveho rozumu (pochybovani je soucasti krestanske viry, v Islamu misto nema). Neverici jsou pro muslima lide, kteri

• jeste nedospeli a nepochopili
• se stali nastrojem dabla (oni za to ve skutecnosti nemohou, nebot Allah zatvrdil jejich srdce)
• onemocneli psychickou poruchou

Pred deseti lety jsme s kamaradem zopakovali vzdusny most. V male Cesne jsme proleteli stejnou trasu jako spojenecti piloti behem ruske blokady Zapadniho Berlina. Na letisti jsme poobedvali a podepsali petici za zachovani letiste. Nepomohlo to.

Krize neni dusledkem nekontrolovatelneho trhu, ale naopak nekonsistentnich statnich zasahu trh deformujicich.

Zdroje krize

Prapricinou krize je neumerny narust menovych prostredku, kteremu neodpovida zadna realne vytvorena hodnota. Zdroje technto prostredku jsou v zasade dva:

1. Ropne statni monopoly, ktere jsou schopne neumerne zvysovat cenu ropy a tim realizovat zisky neodpovidajici realne hodnote vytvareneho produktu.
2. Iracionalni socialni politika rozdelujici penize, kterym neodpovida zadna vytvorena hodnota. Zvlastnim pripadem teto socialni politiky je podpora socialniho bydleni, ktera distribuuje bydleni pod jeho realnou cenou nekterym kategoriim obyvatelstva. Tato deformace trhu pak zvysuje cenu bydleni pro ostatni a zene ceny nemovitosti na volnem (nesubvencovanem) trhu nahoru. Konkretni realizace subvenci bydleni jsou “subprimes”, tj. pujcky nesolventnim rodinam. Tato politika byla umoznena (a vynucovana) zakonem CRA – Community Reinvestment Act, ktery byl vytvoren pod demokratickym presidentem Carterem a zesilen pod dalsim demokratickym presidentem Clintonem. Cilem zakona CRA bylo umoznit pujcky obyvatelum chudych ctvrti. Ztraty techto pujcek byly kryty polostatnimi organizacemi Fannie Mae a Freddie Mac.

Prebytek penez by za normalnich okolnosti vedl k inflaci, ktera by nerovnovahu regulovala.

Efekt brzdicich mechanizmu

Inflacni tendence jsou brzdeny dvema procesy:

1. Protiinflacni politikou vlad a centralnich bank, ktere stlacuji urokove miry na absurdne nizke hodnoty za ucelem zabraneni inflaci.
2. Levna produkce asijskych kolosu Ciny a India. Nizke platy cinskych delniku a nizke ceny cinskych vyrobku znemoznuji zvysovat platy a ceny v Evrope a Americe. Tim znemoznuji klasickou inflaci.

Protoze se inflacni penize nemohou realizovat v inflaci, prelevaji se do oblasti, ktere nejsou zasazeny protiinflacnimi brzdami (vytvareji Sektorovou inflaci):

1. Akcie
2. Nemovitosti
3. Umelecka dila
4. Ropa (Jelikoz vysoka cena ropy je jednou z prapricin sektorove inflace, jeji zdrazovani pusobi jako positivni zpetna vazba a dale zvetsuje inflacni tendence.)

Vsechny tyto oblasti vykazuji strmy narust cen, neodpovidajici realnemu narustu hodnoty (tvori se cenove bubliny).

Selhani regulaci

Mechanismy brzdici inflaci prestavaji fungovat:

1. Protiinflacni politika dosahuje svych limitu. Urokove miry jiz neni mozne dale snizovat.
2. Ceny a platy v Cine a Indii rostou, cimz zmensuji svuj antiinflacni efekt.

Dusledkem je jednak narust realne inflace, jednak omezeni sektorove inflace, tj. snizovani nerealne vysokych cen (praskani bublin).

Zavery

1. Vinikem soucasne krize neni neomezeny liberalismus ale:
   • nesmyslna antiinflacni politika, ktera znemoznuje automatickou trzni regulaci
   • monopolni ceny (zejmena ropne), ktere umoznuji realizovat zisky nekryte realnou hodnotou
   • nezodpovedna socialni politia, ktera umoznuje aby cele kategoria zily “nad pomery”
   • mondializace, ktera pohlcuje inflaci a znemoznuje jeji realizaci
2. Krize subprime neni pricina krize, ale:
   • jednim jejim projevem
   • reakci systemu na iracionalni regulaci
   • spoustecem kolapsu, kdyz antiliberalni brzdy prestaly fungovat
3. Pad cen akcii, nemovistosti a ropy je nevyhnutelny – kazda administrativni prekazka ho jen prohloubi a oddali, platit budou danovi poplatnici.

Pri cestach na vychod je clovek zvykly, ze cim dal se dostane, tim vetsi bordel tam najde. Az dojde do Japonska – a vsechno je jinak.

Japonsko je dukaz toho, ze je mozne se amerikanizovat a neztratit  identitu. Jak se rikalo v klasickem vtipu: “Jak nejlepe zbohatnout ? – Vyhlasit valku Americe a prohrat.”

Japonsko je velice prijemne navstivit. Je to sice exoticka zeme (jidlo, architektura,…), ale clovek se nemusi bat, ze dostane tyfus kdyz se napije neceho jineho nez koly nebo piva. Syrove ryby je mozne jist bez obav. A je to dobre.

Blog – Galerie

Mne byly v te dobe ctyri roky. Noc 20-21.srpna je prvni udalost, kterou si ze sveho zivota pamatuji. Nocni probuzeni, hrmot tanku v nasi ulici (z nejasneho duvodu jely tanky nasi vedlejsi ulici). Vzruseni, plac, strach. Utek k babicce, ktera bydlela na okraji mesta, kde tanky nejezdily.

Pak propukla normalizace, kterou si jiz pamatuji lepe a lepe, jak jsem dospival a starnul. Nejprve mi bylo divne, ze jiz jsem najednou nesmel rikat “Dubcek, Svoboda – to je nase obroda”. Take jsem nechapal, kdo nas vlastne napadl a kdo osvobodil. Napadli nas Nemci a osvobodili Rusove, jak mi rikali pred srpnem. Nebo nas napadli Rusove, jak jsme obcas zaslechl po srpnu ? Pak jsem sel do skoly a zacal chapat vic. Cislo 68 se stalo tabu. 68 bylo obtizne cislo i jako vysledek pocetniho prikladu. Lepe bylo napsat vysledek spatne, aby nepadlo podezreni na provokaci. 20 let bezcasi, pohrdani vsim komunistickym a ruskym, nocniho ladeni Svobodne Evropy, nadavani a rezignace.

Perestrojka a Glasnost 1989 = Prazske Jaro 1968
Komunimus se zdal vecny. Ma generace se smirila s tim, ze se svobody nedozije. Kazdy prezival, jak dovedl. Nekdo vice kolaboroval, jiny obcas provokoval. Pak prisel rok 89 a doslo k neuveritelne zazracne shode nahod. Na jedne strane nekompromisni trio statniku – Jan Pavel II., M.Thatcher a hlavne R.Reagan. Konecne nekdo nahlas rekl pravdu. Konecne nekdo dal nadeji. Na druhe strane ostnateho dratu se k moci dostali neuveritelne debilni komunisticti vudci a hlavne naivni a nepravdepodobne mirne Ruske vedeni. Gorbatchov v roce 1989 videl, ze Komunismus nefunguje. Stejne jako Dubcek v roce 1968. Oba vymysleli stejnou napravu, pokusili se Komunismus reformovat odstranenim nasili. Nepochopili, ze nasili neni nemoc nebo uchylka komunismu, nasili je jeho zakladem. Po odstraneni nasili se cela stavba zakonite zhrouti. A to se take v roce 1989 stalo. Mohlo by se to stat uz v roce 1968. Na rozdil od Prazskeho Jara ale Perestrojka a Glasnost postihly Imperium ve svem centru. Nebyl nikdo, kdo by poskytl “Bratrskou Pomoc”.  A tak se Komunismus konecne o dvacet let pozdeji zhroutil. Co se nepodarilo v roce 1956 v Madarsku ani v roce 1968 v Ceskoslovensku, podarilo se v roce 1989 v Rusku. V tomto smyslu je pad komunismu v roce 1989 primym dedicem reform z roku 1968.